#05 Kyjev a cesta zpět

2. ledna 2017 v 12:54 | Yedko |  Ukrajina 2016

Tak a je to tady. Je to strašně smutný, já vím, ale mám tady pro vás již poslední článek z ukrajinského výletu. Tentokrát se podíváme do hlavního města, vrátíme se domů a shrneme si to nejlepší i nejhorší z těchto pěti dnů.

Kyjev – znak KYJEV

Kyjev je hlavní a největší město Ukrajiny. Leží na řece Dněpr a žije zde něco kolem 2,9 miliónů lidí ve městě a přes 3,3 miliónů v aglomeraci. V případě vstupu Ukrajiny do EU by byla čtvrtým největším městem po Londýně, Berlíně a Madridu a před Římem a Paříží. Je to kulturní centrum jak celé země tak i celé Rusi. Kyjevi se přezdívá "Matka ruských měst". 82% obyvatelstva jsou Ukrajinci, Rusové zde mají početnou 13% menšinu. Starostou města je bývalý světoznámý boxer Vitalij Kličko.
...pokračování lvovského článku...

Ve vlaku jsem se chtěl vyspat, ale měl jsem skoro vybitý mobil a Kyjev nebyla poslední zastávka. Při čekání na vlak jsem však na nástupišti ve Lvově potkal sympatický srbsko-turecký pár se kterými jsem prohodil pár slov a hlavně jsme se vzájemně domluvili, že kdo nebude spát probudí v Kyjevě ostatní, takže supr - problém vyřešen! I tak jsem však neusnul a to docela nepříjemně ovlivnilo mojí budoucí náladu a docela mi to výlet do Kyjeva pokazilo. A částečně si za to nádraží Kyjev-Pasažerskyj a jeho okolí můžou sami.

Jako první si chci odložit zavazadlo - na manuální obsluze je asi tříhodinová fronta a tak volím cestu k asi třista let starým trezorům. Vyhodím asi 20-30 hřiven a stejně nepochopím/nefunguje zamykání. Vzdávám to - batoh beru do centra s sebou. Hledám záchody - zjišťuji že nefungují paralelně a otevřeno je vždy jen 1/3 záchodů v celém areálu a každé toalety mají jiné otevírací hodiny. Jdu na jiné - ty jsou turecké a ve stavu, kdy si raději oplachuju obličej a zdrhám co nejdříve pryč. Za asistence vřískajících romských žebrajících dětí a ukrajinských bábušek neodbytně nabízejících ubytování hledám opět směnárnu, kde by brali české koruny a rozměnil bych tam další peníze aby má kyjevská mise mohla být vícedenní. Nacházím jich asi dvacet, které vykupují asi třicet měn ale koruny nikde nechcou. A tak to vyčerpaný a nasraný v čtyřicetistupňovém pařáku vzdávám a jdu koupit jízdenku zpět do Lvova už na zítřejší odpoledne. Když jsem viděl ty obrovské fronty tak jsem to pro jistotu nechtěl nechávat na poslední čas a vyřešit to raději hned. Pokladny však fungovaly podobným způsobem jako záchody. Čekal jsem asi 40 minut ve dvou frontách a dříve než jsem se dostal na řadu byla přepážka uzavřena... Konečně se dostávám na řadu a tentokrát si zvládám dokonce koupit 2.třídu a tak platím přibližně asi o dvě stovky méně než za cestu sem. Konečně toto prokleté místo opouštím a mířím metrem do centra!
Výsledek obrázku pro žeton kiev metroMetro má v Kyjevě tři linky a je klasického sovětského typu. Jízdné zde funguje stylem, že v automatu si koupíte za 20 hřiven pět žetonů, které se vhazují do terminálu a můžete jezdit jak chcete dokud neopustíte metro. Je to jedna z nejhlubších podzemních drah na světě - v případě války se metro může používat jako atomový kryt. Je zde také jedna z nejhlubších stanic na světě vůbec (dle některých zdrojů nejhlubší) Arsenalna, která je v hloubce neskutečných 107 metrů. Minimálně stanice v centru jsou každá jiná a samy o sobě jsou krásným architektonickým dílem, kdy atomosféru ještě umocňuje vážná hudba, která hraje při jízdě na eskalátorech. A naopak ji docela kazí tyto všudypřítomné letáky, i když pro to mám samozřejmě své pochopení.


Jedu tedy po červené ze stanice Vokzalna do centra na Teatralnou (fotky), kde se budu snažit sehnat ubytování za rozumnou cenu. Ptám se na něj i na ulici. Jeden klučina, který se mnou dokonce chtěl vyloženě mluvit anglicky, mi doporučil jeden výborný hostel za pár hřiven. Anglicky sice uměl, ale navigoval mě pro změnu úplně někam do prdele a čtvrt hodiny jsem tak kvůli němu bloudil. Nakonec jsem to vzdal a vzal první hotel který byl po ruce. Hotel Kooperator byl dle očekávání nejdrahší na cestě, ovšem i zde bylo 460 hřiven + 3,87 taxa (WAT?) docela příjemných. Konečně jsem si nabil telefon, hodil zaslouženou sprchu, na chvíli si odpočinul a pak jsem zašel na večeři a první procházku po městě. Pro tu jsem zvolil pěknou gruzínskou restauraci, kde jsem se nejdříve úplně necítil. Jeden speciální stůl s VIP vysokými křesly a v jednom z nich typický holohlavý mafián z filmů se hádá s jednou ze servírek... Dal jsem si adžárskou variantu Chačapuri - Ačurali - se sýrem sulguni a syrovým vajíčkem, které bylo naprosto perfektní jen jsem to neuměl jíst a tak to bylo asi docela komické. K tomu jsem dostal jako pozornost podniku domácí červené gruzínské víno - lepší jsem nikdy nepil. Tak nakonec to asi nebyla mafiánská hospoda - tu jsem našel až o pár desítek metrů dále... :D
Fotka Chačapuri není moje a je pouze ilustrační...
Pak už jen krátká procházka kolem Univerzity, parku Tarase Shevchenka, Chrám svatého Vladimíra atd. Nakonec jsem se ještě zajel podívat ke kyjevskému Olympijskému stadionu pro více než 70 000 diváků, kde své domácí zápasy hraje Dynamo Kyjev.
Ráno jsem chtěl vstávat docela brzo, jelikož jsem toho chtěl stihnout co nejvíce. Odrbaná předchozí noc se však projevila a já zaspal. Pokusil jsem se tedy stihnout alespoň ty nejdůležitější památky. Maidan Nezalezhnosti (aktuální má fotka x obrázek z demonstrací z roku 2013...), Zoloti Vorota, katedrála svaté Sofie a její komplex, socha Bohdana Chmelnického - zakladatele prvního kozáckého státu, klášter svatého Michala atd...
Nakonec už však nezbylo moc času a já leda stihl rychlý oběd v McDonaldu (hanba mi!) a raději se rychle odporoučel na nádraží na vlak zpět do Lvova. Po příjezdu na lvovský Vokzal jsem se už těšil na opětovnou návštěvu mého oblíbeného nonstop bistra, když najednou přímo předemnou, před vstupní bránou projíždí autobus Leo Express! Dobíhám za ním na zastávku, kde že jede - samozřejmě jede do Česka přes Ostravu! A místo mají, za půl hodiny je odjezd a předemnou je složité dilema. Počítal jsem ještě se 2-3 dny tady na Ukrajině, ovšem takové štěstí na spoj už mít nebudu. Ukrajina je kousek a klidně se zde můžu podívat ještě několikrát - nakonec jsem se rozhodl, že pojedu domů. Sice jsem nestihl ani nakoupit pořádnou zásobu piv, kterou bych propašeračil za hranice, ale koupil jsem alespoň karton zlatých Marlborek (jak jsem později zjistil, tak nelegálně! při pozemním přechodu mohou být dovezeny jen 2 krabičky!) a dva obstojné pohledy v trafice a vrátil se zpátky k busu... Ten mě po nekonečném čekání na hranicích a cestě přes Rzeszów, Krakow, Katowice a Bohumín dopravil do Ostravy odkud jsem se již tradičním vláčkem dostal do domovského Frýdku-Místku v dopoledních hodinách...

Kyjev (UA) - Praktické informace
(kurz v srpnu 2016: 1гри = 1kč)
Rychlovlak Kyjev->Lvov, 2.třída - cca 370гри
Autobus Lvov->Ostrava - cca 550kč
5 žetonů na metro - 20гри
Ubytování v hotelu Kooperator - 463,87гри
Večeře v restauraci (chačapuri, višňový džus, dýško, víno na ochutnání pozornost podniku) - 100гри
Big Mac Menu - 60гри
Coca-cola 2l v trafice - 28гри
Karton zlatých Marlborek - 252гри
Pohled - cca 8гри

Ukrajina 2016 - Celkové shrnutí

Dní na cestě: 8
Naježděných kilometrů: cca 2450km
Nově odpitých piv: 13
Nejlepší pivo: Litovel Maestro / Černihivske Bile
Nejoblíbenější město: Užhorod
Nejsilnější zážitek: fotbalové utkání Lvov-Dynamo Kyjev

+: Užhorod, Lvovské nádraží a historické centrum, levné cigára a chlast :D, bez nesmyslných zákazů, ženy, ...
-: nádraží a okolí v Kyjevě, zbytečné čachrování s pasem u každé větší akce a zdržování, toalety, pro pivaře to není úplně země zaslíbená
Výsledek obrázku pro ukrajina vlajka
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama